Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta, jak dosáhnout nesmrtelnosti. - Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama

Časté dotazy

Studenti, kteří se již učili někde jinde, se opakovaně ptají na některá témata nebo problémy. Důvod je pravděpodobně ten, že učebnice, používané v minulosti a některé současné učebnice určitou látku nevysvětlují tak důkladně, jak by český student potřeboval.

O angličtině

O učení

O překládání

  • Na editaci této části se pracuje ....
1. Musím používat předpřítomný a předminulý čas?

Ano. Fakt, že se tyto časy v angličtině zachovaly, a že je rodilí mluvčí stále používají, ukazuje, že jsou prostě potřeba. Předpřítomný čas nevyjadřuje to samé jako čas přítomný natož čas minulý. Vynecháním předminulého času způsobíte zmatek ve své výpovědi, a vaši posluchači nebudou mít zcela jasno, která událost nastala dřív, a která později, případně se připravíte o možnost zformulovat minulou přací větu:
Například: If only you hadn't told her! = Kéž bys jí to nebyl řekl!
nebo nesplnitenou podmiňovací větu minulou:
If you had called me yesterday, we would have arranged a better time for our meeting. =
Kdybyste mně byl včera zavolal, byli bychom domluvili lepší termín pro naši schůzku.

Také chcete-li říci, že něco už po nějakou dobu probíhá, nebo v minulosti probíhalo, nezbývá vám nic jiného, než sáhnout po průběhovém předčasu:
I have been studying English for 2 years. = Učím se anglicky už 2 roky.
nebo
When we came back from the trip, she had been cooking for an hour. = Když jsme se vrátili z výletu, už hodinu vařila.

Čeština je nemá proto, že její slovesa mají vid (dokonavý a nedokonavý), a jím do značné míry absenci těchto "předčasů" kompenzují.
Nahoru

2. Jak to, že je v některých větách po "when" přítomný čas, když tam má být budoucí?

To jsou nejspíš vedlejší věty časové nebo vedlejší věty podmínkové splnitelné. Platí totiž následující pravidlo: Ve vedlejších větách časových nesmí být budoucí čas. Budoucí časy jsou zde nahrazeny časy přítomnými:
budoucí → přítomný
předbudoucí → předpřítomný Příklad (text písničky skupiny Beatles):
When I get older losing my hair, many years from now. Will you still be sending me a Valentine ....
Až zestárnu a budu přicházet o vlasy, za mnoho let. Budeš mi ještě posílat dárky k Valentýnu ....

Stejné pravidlo platí pro podmínkové věty vedlejší:
Ve vedlejších větách podmínkových nesmí být budoucí čas. Budoucí časy jsou zde nahrazeny časy přítomnými:
Zase si půjčíme něco od Beatles:
Oh! Darling, if you leave me I'll never make it alone ...
Ach miláčku, jestli mě opustíš, nikdy to sám nezvládnu ...

If you leave ... formálně je zde čas přítomný, význam však ukazuje na budoucnost.
Nahoru


3. Proč nemůžu říct "I haven't a car?"

Konec srandy! Nemůžeš a nemůžeš a nesmíš! Sloveso "to have" má 4 základní významy:
1. mít, vlastnit, držet, 2. dát si (jídlo, požitek), 3. muset (opis slovesa "must") 4. nechat (si něco udělat - ve vazbě "have sth done").
Ani v jednom z těchto případů není možné vytvořit zápor pouhým připojením záporky "not". Sloveso "to have" je v těchto případech normálním významovým slovesem a není žádný důvod, proč by se mělo chovat jinak než slovesa ostatní. Howgh!

Ještě je třeba pro přesnost dodat, že:
Tvar "haven't" najdeme tam, kde je sloveso "to have" nestojí jako sloveso významové, ale jako sloveso pomocné, čili v časech předpřítomných a předminulých. Tam ovšem neznamená ani "mít" ani "dát si", tam nemá žádný (lexikální) význam, tam má něco jiného. Má tam funkci. Tou funkcí je konstrukce přísudku. Tím přísudkem je pomocné sloveso + trpné příčestí dalšího slovesa. Příklad:
I haven't seen you for ages! = Neviděl jsem tě celou věčnost!
She was a woman I hadn't met before. = Byla to žena, kterou jsem nikdy předtím nepotkal.

Nahoru

4. Proč mám furt strkat jazyk mezi zuby když je tam "th"...

Protože správná angličtina tyto hlásky vždy měla, má je, a mít je bude, dokud bude existovat.
Ruku na srdce, zrušili byste v češtině "Ř"? Nebo dovolili byste svému studentovi-cizinci, kterého učíte česky, aby místo "ř" říkal: Pfijeli jsme do Vecka a tfetí den se stšískali tou jejich pšíšernou kožalkou...? Nedovolili.
Zvuky "s" a "dz" se správné výslovnosti spřežky "th" podobají jen ve vaší pomýlené mysli. Angličanům ani Američanům se podobné nezdají. Že někdo mluví špatně z neznalosti, z pohodlnosti, kvůli vadě sluchu nebo řeči, nebo prostě z vlastní blbosti neznamená, že se po něm musíte opičit. Američani mají fůru vtipů jen o tom jak různé národy potvoří angličtinu a jaké trapasy z toho vznikají. (viz např. "Italian, who went to Malta" na YouTube)
Nahoru

5. Jak mám proboha poznat druh vedlejší věty?

To je jednoduché, návod je v každé učebnici češtiny pro druhý stupeň základní školy. Prostě se zeptejte na tu vedlejší větu pomocí věty hlavní. Ve zkratce:
When he calls you, don' tell him anything = Až ti zavolá, nic mu neříkej.
Kdy mu nemám nic říkat? Ptám se kdy = věta časová
If he came back. I would kill him. = Kdyby se vrátil, zabila bych ho.
Za jakých podmínek by ho zabila? Ptám se na podmínky = věta podmínková.
I don't know, what you mean. = Nevím, co máš na mysli. Co nevím? = věta předmětná
atdakdále .... není na tom nic složitého, prostě jen použijte selský rozum (common sense).
Nahoru

6. Prý nesmí nikdy být "if" a pak "will" ...?

Dovolím si parafrázovat pana Václava Klause: "To není správná otázka!" Joj to bych si naběhl! Není nesprávných otázek, pane profesore, jsou jen více nebo méně vhodné chvíle, kdy otázky padají na vaši ctěnou hlavinku.
Jde o tohle: Za touto otázkou se skrývá příliš velké zjednodušení. Napřed se podíváme, co všechno znamená slovo "if". Lingea Lexicon (cože? Vy ho ještě nemáte?) uvádí: 1. jestliže, pokud, -li, kdyby 2. zda, zdali, jestli ... atd. Je nutno rozlišit, kdy je "if" použito jako podmínková spojka (jestliže, kdyby ...) a kdy jako spojka předmětná (jestli).
Podmínková spojka "IF": Tady opravdu nesmí následovat "will" protože ve vedlejší větě podmínkové nesmí být budoucí čas. O tom jsme už mluvili v bodu 2. Příklad: If he comes in time, we will go bathing together. = Jestli přijede včas, půjdeme se koupat společně.
Předmětná spojka: He doesn't know if they will be back in time. = Neví, jestli budou zpátky včas.
Nahoru

7. Co je to "jůstů" (used to)?

Sloveso "used to" je iterativní durativum (to je termín jak stehno, co?) V řeči normálních lidí to je prostředek, jak vyjádřit pravidelně opakovaný děj nebo déle trvající stav. V češtině to máme taky, děláme to příponou "-áv-". Třeba: Milovávali jsme se i po ránu." nebo "Míval jsem větší výdrž."
V angličtině se téma "used to" dá rozdělit na tři podkapitolky:
used to + infinitiv holý
Např.: I used to go to school in Prague. = Chodíval jsem do školy v Praze.
You used to be merrier. = Býval jsi veselejší
Tato konstrukce znamená, že k nějaké události docházelo pravidelně, opakovaně, ze zvyku, ale dnes už k ní nedochází. Druhý příklad ukazuje stav, který dříve existoval, trval, ale dnes už neexistuje, už pominul.
be used to + gerundium
Např.: He is used to studying in the morning. Je zvyklý se učit ráno.
Tento typ použití znamená pravidelně se opakující děj, činnost nebo stav, konaný ze zvyku v přítomnosti.
get used to + gerundium
Např.: They got used to getting up before 6 a.m. Zvykl si vstávat před šestou ranní.
Tato konstrukce slouží k vyjádření toho, že nějaký pravidelně se opakující děj začal v určitou dobu a dále pokračoval.
Důležité: Všimněte si, že částice "to" patří ke slovu "used" a nikoli k následujícímu slovesu.
Nahoru

8. Jaký je rozdíl mezi "have got" a "have".

OK, tohle je opravdu častý dotaz, a odpověď by měla být delší, a měla by zaznít v běžné lekci angličtiny. Ale aspoň trochu:
TO HAVE
Takže, "TO HAVE" (vysl. široké otevřené "e") je normální významové sloveso s významy:
1. mít, vlastnit, I have a big house. 2. dát si (jídlo, sprchu, ...) She has her lunch in the canteen every day.
3. muset, mít povinnost, (to have + to-inf) We have to get home before dark.
4. nechat si něco udělat (have sth + trp. příč.) I had my car serviced.

Sloveso "TO HAVE" (vysl. redukované "e") je pomocné sloveso, kterým tvoříme:
(a) předpřítomný čas, (b) předminulý čas, (c) minulé infinitivy, a (d) minulá gerundia:
a) I haven't bought the new car yet. (Ješte jsem si to nové auto nekoupil.) Have you ever met a anybody from east Slovakia? (Už jsi někdy potkal někoho z východního Slovenska?)
b) She said they had been to Italy. (Řekla, že v Itálii už byli.) He asked if I had ever seen a chinese movie.(Zeptal se, jestli jsem už viděl nějaký čínský film.)
c) have been, have gone, have decided,
d) having seen, having been called (spatřiv, byv zavolán)

Sloveso "TO HAVE" má následující tvary:
to have - infinitiv (neurčitek) (mít, dát si, muset, nechat)
has - tvar pro 3. os. jedn. čísla (má, dává si, musí, nechává)
had - tvar minulého času (měl, měla, mělo, měli, dal si, dala si ...)
had - trpné příčestí (české sloveso mít nemá žádné trpné příčestí - ale to nám nevadí, že ne?)
having - gerundium (přítomné, činné) (mající, dávající si, ...)
Sloveso TO HAVE tvoří všechny časy prosté i časy průběhové, (jen ve významu muset průběhové nemají valný smysl)

HAVE GOT
A za druhé sloveso HAVE GOT je defektní sloveso s jediným významem: 1. mít, vlastnit
Defektní znamená, že toto sloveso nemá plnou škálu základních tvarů. Nemá opravdový infinitiv. Chybí mu minulý tvar (výskyt tvaru "had got" je spíš krajová rarita). Nemá trpné příčestí (trpné příčestí jiných sloves jsou written, been, gone, moved, taken, had, ...). Netvoří gerundium (tvar končící příponou -ing). Proto tímto slovesem lze vyjádřit pouze přítomnost prostou. Nelze vytvořit žádný z průběhových časů. Použití je tedy omezené na jedinou časovou rovinu.
Chceme-li vyjádřit minulost, budoucnost, přepřítomnost, předminulost nebo podmínku musíme sáhnout po normálním slovesu "to have" popsaném výše. Při použití se v kladné oznamovací větě většinou používá stažený tvar: I've got a new car. Mám nové auto (teď). She's got a good job. Má dobré zaměstnání.
V záporu je vždy záporka "not" ve stažené formě:
We haven't got any time to solve the problem. Nemáme (teď) čas ten problém řešit.
He hasn't got much money. Nemá (teď) moc peněz.

V tázacích větách nestahujeme a před podmětem je jen první polovina toto slovesa:
Have you got any brothers? Máš nějaké bratry?
Has he got the book? Má tu knihu?
Where has she got the shop. Kde má ten krám?

Nahoru

9. Proč se musím učit gramatiku?

Gramatika, česky mluvnice, je logický popis stuktury jazyka a vztahů mezi prvky jazyk tvořícími. Gramatiku lze přirovnat k plánům budovy. Můžete mít hromadu cihel, štosy traverz a trámů, pytle cementu, vápna, role izolace, hromady písku (to jsou slovíčka), ale pokud k tomu nemáte plány, nevíte ani jak má budova vypadat, ani jak ji postavit, aby nespadla. Gramatika je jako pravidla silničního provozu. Pravidla silničního provozu určují tak zásadní věci jako po které straně silnice se má jezdit, ze které strany se dává přednost, a co znamenají značky a barvy semaforů. Podobně gramatika a její pravidla určují jak sestavit větu, aby vyjádřila konkrétní myšlenku, aby měla měla skutečně zamýšlený smysl a emociální dopad. Neexistuje jazyk bez gramatiky, i když existují jazyky, jejichž gramatika ještě nebyla sepsána do knížky. Jazyk bez gramatiky existovat prostě nemůže.
Nahoru

10. Jak se mám naučit slovíčka?

Nová slova se musí každý naučit sám. Sám si je musí uložit do své vlastní paměti. To za vás nikdo neudělá. Existuje mnoho rad jak se slovíčka učit. Nejhorší rada je "šprtej".

Lepší rada je: Uč se slovíčka v kontextu, četbou, v situacích. Nikdy neváhej přesvědčit se o významu slova nahlédnutím do slovníku. Veď si vlastní slovníček, kam si budeš psát slova získaná jak v hodinách angličtiny, tak při četbě, brouzdání po webu, kdekoli. Nauč se je dobře vyslovovat a správně používat. Hledej příklady jejich použití v reálných textech. Moderní svět je angličtinou doslova přecpaný. Angličtina je na obalech zboží, v návodech, v televizi, osmdesát procent Internetu je napsaných anglicky. Nemusíš se šprtat. Stačí citlivě vnímat svět okolo sebe.

Jediné, co je opravdu potřeba nabiflovat jsou nepravidelná slovesa a nepravidelná podstatná jména, stáhněte si odtud jejich přehled (viz "Podpora" v menu nahoře), vytiskněte si je, a dřete a dřete, dokud je nebudete umět všechny. Ale jinak slovíčka nešprtejte, není to příliš efektivní, a nepomůže vám to dané slovíčko použít správně v konkrétním kontextu. Mnohem smysluplnější je najít si vhodnou četbu. A číst. Číst denně, číst všude, číst všechno, co vám padne pod ruku.
Nahoru

11. Prý na výslovnosti tolik nezáleží, v různých částech světa zní angličtina různě.

Na výslovnosti záleží. Velmi na ní záleží. Stejně jako na ní záleží v češtině, francouzštině, ruštině, japonštině nebo třeba v jazyce xhosa. Vždycky na ní záleží. A my nejsme v různých částech světa. My jsme v Evropě, v kolébce Západní civilizace, v místě, kde lidé poprvé vynalezli demokracii, zformulovali základní lidská práva, objevili hlavní fyzikální zákony, spustili technickou revoluci a složili Ódu na radost. My žijeme v Evropě a tuto Evropu bychom měli ve světě náležitě reprezentovat. Žijeme v srdci této Evropy v České Republice, o které zpíváme "zemský ráj to na pohled". Reprezentujme svoji zemi hezky i dobrou anglickou výslovností. Ale prezentujeme přece nejen svoji evropskou civilizaci, českou kulturu, ale i sami sebe osobně. Nechceme při tom šišlat, chrchlat ani patlat. Na naší výslovnosti záleží stejně jako záleží na oblečení nebo čistých rukou. Je to naše vizitka.
Dávejte přednost britské výslovnosti před jakoukoli jinou, dávejte přednost dobré gramatice před chaosem, dávejte přednost rozumu před blbostí.
Nahoru

12. Co mám číst a jak to mám číst? Se slovníkem?

Čtěte cokoli. Ale čtěte především to, co vás baví. Téma textu by vás mělo zajímat. Ze začátku čtěte krátké texty: anekdoty, zprávy, minipříběhy, ... Později si pořiďte nějaké povídky, nejlépe od svého oblíbeného autora (anglického, amerického, kanadského, australského, jihoafrického, prostě původního, v této fázi nečtěte anglické překlady Karla Čapka nebo Ivana Bunina!) Sbírky povídek od jednoho autora mají tu výhodu, že při prvních dvou povídkách si zvyknete na autorův jazyka pak se vám čte snáze. Taky si můžete koupit časopis (Time, Newsweek, National Geographic Magazine - pozor, je obtížný) a číst různé články. Ale různé články mají různé autory a ti mají různý způsob vyjadřování, různá oblíbená slova a odlišnou konstrukci vět. Pak si kupte krátkou novelu a buďte: pilní, trpěliví, a systematičtí.
Můžete zkusit zjednodušené texty, třeba z edice Oxford University Press. Mají různé úrovně obtížnosti, a různě velkou slovní zásobu, většině lidí to vyhovuje, ale mně by štvalo, že čtu vykastrované dílo.
Otázka, zda číst se slovníkem padá často ... příliš často ... hmm ... poslyšte, a s čím byste asi tak chtěli číst? S chlebníkem, s trávníkem nebo snad s nočníkem? Samozřejmě, že se slovníkem!
Nahoru

13. Jak poznám správný slovník? Jaký slovník si mám koupit?

Papírový dvojjazyčný (česko-anglický a anglicko-český) tlustý, velký, s obrázky, se sekcí o mluvnici, s dlouze a bohatě popsanými a členěnými hesly, s důkladnými vysvětlivkami zkratek a značek používaných v popisu hesel (a taky si ty vysvětlivky dobře přečtěte!), s příklady použití, s frázemi. Podívejte se na nějaké známé slovo, třeba nepočitatelné podstatné jméno. U jeho hesla by mělo být uvedeno, že je nepočitatelné, případně, že v některých svých významech je počitatelné a v jiných nepočitatelné. U nepravidelných sloves by mělo být uvedeno, že jsou nepravidelná přímo v hesle, protože nepravidelná slovesa se z infinitivu nijak poznat nedají.
Nedejte na to, co vám říká prodavač, možná se chce zbavit ležáku. Nedělejte si naděje, že stačí kapesní slovník, ten si koupíte až jako svůj druhý slovník, na dovolenou. To, co potřebujete, je spolehlivý, důkladný a vydatný zdroj správných informací, který budete používat mnoho let. Nešetřete penězi, v tomto případě to nemá smysl. Počet hesel by měl být vyšší než 50 000 (slovy padesát tisíc).
Počítačový slovník by měl mít výslovnost psanou i nahranou, přebírat slova ze schránky, uživatelskou rozšiřitelnou část, do které si můžete přidávat svoje slovíčka. Pro stavbu hesla slovníku platí totéž, co pro stavbu hesla papírového slovníku. Navíc klepnutí na hlavní význam by vás mělo poslat na optimální heslo v opačné části (z A-Č do Č-A) a zde, další klepnutí na anglický význam, zase zpět na původní heslo. U homofónů, slov souzvučných, by měly být obě verze výslovnosti. Neměla by to být jen databáze párů bez komentáře a příkladů.
Anglický výkladový slovník si kupte jako třetí, ve chvíli, kdy začnete číst povídky, novely a romány (i jejich zkrácené verze). Neváhejte nad ním strávit více času, zahlistujte si v něm, prolézejte z hesla na heslo - čtěte si v něm, hodně se naučíte.
Odborný slovník ze své branže si kupte hned. Někdy jsou drahé, neváhejte, zaplaťte, je to pro vaši práci, a ta živí vás a vaši rodinu. Ten, kdo se rozhodne uškudlit na odborném slovníku, by měl celý týden dostávat k večeři jen suchý krajíc chleba! A dva měsíce žádnej sex!
Dobrý anglický slovník neopomíjí amerikanismy. Dobrý americký slovník nezatajuje anglicismy.
Nahoru

Jakékoli další dotazy pište na: zdenek.bobek@anglos.cz

Studium

Studium je systematický sběr a třídění informací. Smyslem studia je rozšíření znalostí, poznání souvislostí a zdokonalení osobnosti člověka. Studium nikdy nekončí.

Angličtina

Angličtina patří do germánské větve indoevropské jazykové rodiny. Germánská větev znamená, že mezi její nejbližší příbuzné patří fríština, holandština, němčina, skadinávská trojka norštiny, švédštiny a dánština, jazyk Faerských ostrovů, islandština, Plattdütsch, jiddiš a vymřelé jazyky jako třeba gótština. Indoevropská rodina znamená, že mezi širší příbuzenstvo patří i francouzština, čeština, ruština, řečtina, fársí, hindí, maráthí a taky vymřelá tocharština, ale už ne hebrejština ani arabština, čínština, nebo jazyk čerokí.

Staroangličtina (5. - 12. stol.) byla flexivní jazyk, ohýbala slova, časovala a skloňovala podobně jako jiné evropské jazyky. Psala se runami, tzv. futhorkem, později i latinkou. Byl to jazyk potomků kmenů Anglů, Sasů a Jutů, kteří na ostrovy připluli z pobřeží Severního moře, z míst, kde je dnes východní Nizozemsko, severní Německo a Dánsko. Jejich nářečí se smísila a vytvořila staroangličtinu. Pro dnešní Angličany je zcela nesrozumitelná. Vlivem některých historických událostí, jako například vpády a usazování Vikingů na východním pobřeží od 8. stol. a ovládnutí Anglie Normany od 10. stol., došlo v angličtině k velkým změnám. Zmizelo skloňování, tvary pro různé pády téměř úplně zanikly, zjednodušila se tvorba množného čísla, časování se zjednodušilo na minimum a změnila značně se i výslovnost.

Střední angličtina - Middle English - se používala od konce 12. do konce 15. století. Její mluvnice byla mnohem jednodušší než u  staroangličtiny, ale složitější než u angličtiny moderní. Měla mnoho dialektů a variet, a postupně se v čase měnila. Zachovalo se v ní velké množství písemností, takže dobře víme, jak vypadala a dokonce i jak zněla. Psala se už pouze latinkou. Pro dnešní běžné Angličany je prakticky nesrozumitelná, ale existují lidé, kteří se ji naučili. V období, kde se používala, byla Anglie trojjazyčná. Vzdělaní lidé a církevní osoby požívali latinu. Vládnoucí vrstva Normanů hovořila a psala anglonormanštinou, což byl severní dialekt tehdejší francouzštiny.

Moderní angličtina je narozdíl od ostatních indoevropských jazyků analytická (tzn. neskloňuje a skoro nečasuje) a má pevný slovosled - jev pro analytické jazyky typický. Její počátky sahají do 16. století. Poté, co proběhl velký samohláskový posun a ustálil se pravopis do podoby, ve které jej známe dnes.

Díky nadvládě Normanů (od r. 1066), expanzi Britů na ostatní kontinenty (od 16. stol.) a průmyslové revoluci, která na Britských ostrovech začala v 18. století, má angličtina rozsáhlou slovní zásobu až 500 000 slov.

Ve 20. století se angličtina stala celosvětovým jazykem obchodu, dopravy, turistiky, a zejména vědy. Anglicky je napsáno 80 % všech internetových stránek.

Kontakt:

Telefon: +420 603 844 754

E-mail: zdenek.bobek@anglos.cz